Před rokem jsem udělal něco, co by mi před desetiletím připadalo naprosto šílené. Přejmenoval jsem firmu, kterou jsem zakládal jako čtyřiadvacetiletý kluk. Nešlo o rebranding kvůli image. Šlo o praktickou každodenní bolest – lidé si moje jméno neustále pletli, překrucovali a často vůbec nezapamatovali. Když jsem pak narazil na nástroj jmenaprijmeni.net, který analyzuje frekvenci a výskyt českých příjmení, uvědomil jsem si, že problém není jen v mém vnímání, ale že má doložitelná statistická podstata.
Moje původní příjmení nosí podle dat jen 312 lidí. To znamená, že ho nikdo nikdy neslyšel mimo rodinný kruh. Když jsem to zjistil, přestal jsem se divit, že mi klienti říkali pane Novotný, nebo že mi posílali faktury na naprosto smyšlená jména. Rozhodl jsem se jednat.
Prvních pět let jsem tvrdohlavě bojoval proti realitě
Myslel jsem si, že stačí dát si jméno do názvu e-shopu s ručně vyráběným nábytkem, a lidé si ho zapamatují díky kvalitě produktů. Mýlil jsem se. Za pět let mi uteklo přes 80 tisíc korun kvůli tomu, že mi klienti posílali peníze na špatné účty – například místo mé firmy na jinou společnost s podobně znějícím názvem. Jednou jsem přišel o zakázku za 42 tisíc jen proto, že zákazník při doporučení kamarádovi nezvládl vyslovit moje příjmení a ten pak objednal u konkurence.
Začal jsem sledovat metriky SEO pro svá klíčová slova. Zjistil jsem, že lidé hledají výraz “dřevěný stůl Brno” 340krát měsíčně, ale kombinaci mého příjmení plus “nábytek” nikdo nehledal vůbec. Nula vyhledávání. To mě definitivně přesvědčilo, že problém není v marketingu, ale v komunikační překážce, kterou vytváří moje vlastní identita.
Proces výběru nového názvu trval devět měsíců
Nejdřív jsem udělal seznam dvaceti možných názvů. Každý jsem testoval na známých – ptal jsem se jich za týden, jestli si ho pamatují. Devět z deseti lidí si po týdnu nepamatovalo ani jeden můj prvotní návrh. To byl varovný signál. Pak jsem oslovil pět malých firem v oboru a zeptal se jich na jejich zkušenosti s názvy. Všechny potvrdily, že krátké dvojslabičné názvy fungují lépe než dlouhé příjmení.
Nakonec jsem vybral název “Dubový dům”. Je to metafora kvality i síly. Ale hlavně: když ho řeknu člověku na ulici a zeptám se ho za čtrnáct dní v SMS, jestli si ho pamatuje, odpoví ano. Otestoval jsem to na sedmi lidech v okruhu svých přátel. Všichni si název vybavili i po měsíci.
Samotná právní stránka věci byla otravná – musel jsem zaplatit advokátovi deset tisíc za kontrolu dostupnosti názvu u živnostenského úřadu a registraci ochranné známky u Úřadu průmyslového vlastnictví. Celý proces od rozhodnutí po právní dokončení trval tři měsíce.
Co se změnilo po přejmenování
Po roce provozu pod novým názvem mohu čísla porovnat poměrně přesně:
- Počet telefonátů, kde musím hláskovat své jméno, klesl ze 100 % na 22 % volajících.
- Tržby z opakujících se zákazníků vzrostly o 18 % – lidé si nový název snadněji zapamatují pro příští nákup.
- Přestaly chodit chybné platby na cizí účty – za posledních dvanáct měsíců ani jedna.
- Můj e-mail už nikdo nepřeklepává – starý formát byl [prijmeni.specialni]@firma.cz, teď je info@dubovydum.cz.
- Reklamace klesly o třetinu – prý proto, že si nový název nepletou s levnější konkurencí podobného jména.
Čísla za reklamu se nezměnila – investuju stejně do Facebooku i Google Ads jako předtím. Ale konverzní poměr vzrostl ze 2,3 % na 4,1 %. Marketingová agentura mi potvrdila, že je to právě díky zapamatovatelnému názvu.
Jedna věc, kterou bych udělal jinak
Kdybych měl možnost vrátit čas deset let zpátky, nečekal bych pět let na analýzu problému. Udělal bych test se statistikou už v prvním roce podnikání. Dnes vím, že data o četnosti příjmení jsou snadno dostupná a stojí jen čas otevřít web a zadat své jméno. To mi zabralo doslova tři minuty.
Také bych hned od začátku kontroloval SEO potenciál svého jména. Místo abych tvrdošíjně stavěl brand kolem osobního příjmení, rovnou bych volil obecnější deskriptivní název popisující obor podnikání. Nábytek prodávám pořád stejně dobře, rozdíl je jen v tom, že teď mě lidé najdou bez překážek.
A nakonec: nedělal bych všechnu práci sám. Na výběr nového názvu jsem pozval dvě kolegyně z oboru a zaplatil jim pivo – debata trvala tři hodiny a padly tam nápady, které by mě samotného nikdy nenapadly. Někdy stačí prostě říct “udělejme brainstorming” a oni druzí ukážou slepá místa ve vašem uvažování.
Jméno firmy není logo na vizitce ani abstraktní hodnota pár let po zdědění tradice. Pro malého podnikatele je to nástroj prodeje i filtru zákazníků. Když dnes v obchodě řeknu “Mám eshop Dubový dům”, lidé se usmívají a ptají se na detaily místo aby přemýšleli jak to slovo vůbec napsat do vyhledávače zmrzlými prsty. A to je přesně ten efekt, který jsem potřeboval celých patnáct let fungování jedné opomíjené živnosti.
